Nyní nemáme samozřejmě na mysli Prahu. Ne, že by zde nebylo, co k vidění, ale to už každý zná. Je třeba vzít v potaz i jiná města. A většinou jsou v oblibě ta, která mají historický nádech. Zde samozřejmě asi vyhraje jednoznačně Český Krumlov a ta ostatní zůstanou tak jaksi v pozadí. Proč? Možná proto, že jsou menší rozlohou a jejich historické jádro není nějak obrovské. To ovšem není ani v Krumlově, kdo chce tak to v trysku stihne za den. Kdo však chce zkoumat podrobněji, bude mít týden co dělat, aby nic nevynechal. Je jen na člověku samotném, jak chce to město, či místo poznat.

Někde se prý tvrdí, že poznat celou historickou Prahu do detailů, tak na to prý nestačí celý jeden lidský život. Ovšem města jako je například Tábor, Telč, nebo Mikulov či Olomouc, to už je jiná kapitola. Bohužel i zde někdy bývá hlava na hlavě, takže člověka přechází chuť na nějaké hlubší sondy do historie, ale je třeba to prostě překonat. S tím se totiž nedá nic dělat. Turistika bez lidí asi neexistuje. Jistě to račte znát. To je jako když si člověk někde otevře hospodu, ale začnou mu tam chodit lidi. Přemístí ji někam na samotu a zase ho tam najdou. Nemám pravdu pane Cimrmane? Nuže, zpátky k věci.

Domnívám se, že není město, kde by nebylo k vidění něco zajímavého. Je jen třeba to umět najít. Dá se to i ve skoro každé vesnici, jen je třeba si uvědomit, co je vlastně pro koho to zajímavé. Jak praví lidové pořekadlo, někdo má rád holky jiný zase vdolky. A nenarodil se člověk ten, aby se zachoval lidem vše, pravila babička Boženy Němcové. Někoho zajímá architektura, jiného lidé jako takoví a toho třetího obrazy. A každý by rád, aby toho bylo co nejvíce, jenže to už je drobátko jiná otázka. Totiž toho, zda ten dotyčný preferuje kvantitu před kvalitou. Ovšem to rozebírat, to by byl pak hodně dlouhý článek.